Řada témat na veřejných setkáních se opakuje. Není divu, svět kolem nás je v neustálém pohybu a my v něm. A tak je přirozené, že se otázky spojené se zdravím, otázky vztahové i ty dotýkající se podstaty života, neustále vracejí. Jde o zcela přirozený jev – o snahu člověka přijít na kloub něčemu tak tajemnému, jako je jeho přítomnost tady a teď. Tajemnému a tím i velmi lákavému, tajemství nás přece láká od dávnověku. Snažíme-li se přitom poodhalit roušku tajemství z dějů, o nichž tušíme, že spolu souvisejí, pak je dobré přemýšlet o tom, co mají společného.
10. března se bude konat povídání ve Vyšeticích.
Navrhuji, abychom toto setkání věnovali – a pokud možno monotematicky – hledání onoho společného jmenovatele. Vlastnosti, která nás ale současně (a k naší škodě příliš často) rozděluje. A tou je naše VNÍMÁNÍ. Vjem dané skutečnosti, osobně nezaměnitelný pohled na věc.
K nabídce monotematických setkání jsem vyzýván již delší dobu a byla mě nabízena řada témat. Jako první z nich jsem vybral – VNÍMÁNÍ. Z mého pohledu je nejen důležité, ale i velmi aktuální, neboť vnímání je vlastností, která zásadním způsobem ovlivňuje kvalitu současného života každého z nás.
A jedná-li se o povídání monotematické, je dle mého názoru žádoucí se na něj (tak jak kdo dokáže, či projeví ochotu) připravit. K tomu mohou posloužit i následující řádky, které se zaujetím pro věc připravil Miroslav Zámečník:
Zda se tím otevírá nová kapitola setkávání, ukáže čas – a my v něm.